Každý měsíc v období „těch dnů“ otevřou miliony žen obal jednoho z produktů, které se označují jako „superabsorpční“, a pokračují ve své každodenní rutině. Jen velmi málo žen si přitom uvědomuje, že máloco je tak neškodné jako produkt používaný jako bariéra mezi tělem a oblečením, což platí i pro vložku.
Pod nadýchanou vrstvou (v nesčetných případech i parfémovanou) se skrývá až 90 % plastu: polyetylen, polypropylen, polyester, akrylová lepidla a superabsorpční částice polyakrylátu sodného. Působením tření, tepla a vlhkosti se tyto materiály mohou rozpadat na mikroskopické částečky (zvané mikroplasty), které lidské oko nevidí, ale pokožka, sliznice a životní prostředí ano.
V 90. letech se poprvé začalo mluvit o „syndromu toxického šoku spojeném s tampony“. O tři desetiletí později se debata posunula dál: podezření, že v těle vyvolávají reakce a nežádoucí účinky, nepadá už jen na bakterie, ale také na drobné polymery. Pokud tampon testovaný v laboratoři uvolní až 17 miliard nanoplastových částic, představ si, kolik jich asi vznikne za rok používání během menstruace. 
Stručný kontext:
-
V Rumunsku žena použije v průměru 240 vložek ročně.
-
Celosvětově se každoročně vyhodí přes 45 miliard vložek a tamponů.
-
Každá vložka obsahuje 2–5 g plastu, takže jde přibližně o 225 000 tun jednorázového plastu ročně.
Skutečný problém se týká nanoměřítka: částečky menší než 5 mm, respektive 1 µm, které nelze odfiltrovat ani rozložit, se už nacházejí v pitné vodě, okolním vzduchu a překvapivě i v našich reprodukčních orgánech.
Skrytý plast ve vložkách by pro nás měl být větším varovným signálem!
Většina vložek na trhu má čtyři vrstvy: vnější polyetylenovou fólii (ochrana proti protečení), vrstvu superabsorpčního jádra (polyakrylát sodný), polypropylenovou síťku (která je v přímém kontaktu s pokožkou) a akrylové lepidlo na zadní straně. Během pohybu se z těchto součástí uvolňují mikro a nanovlákna a testy in vitro prokázaly, že simulované tření po dobu 8 hodin může z jediného produktu uvolnit stovky tisíc vláken. 
Vzniklé mikroplasty nezůstávají na povrchu kůže. Díky své velikosti mohou pronikat mikrotrhlinkami a elektrostaticky nabité polymery se mohou zachytávat na buněčných proteinech. Dlouhodobý kontakt s vulvární kůží i zvýšená vlhkost vytvářejí příznivé prostředí pro transdermální vstřebávání. Výzkum publikovaný v roce 2023 ukázal, že částice polyethylenu o velikosti 200 nm byly vaginálními keratinocytárními buňkami internalizovány již 4 hodiny po expozici, což vedlo k oxidačnímu stresu, snížení životaschopnosti a spuštění apoptózy. 
Další studie na hlodavcích naznačují, že požité nebo vstřebané mikroplasty se mohou dostat do dělohy a vaječníků a způsobovat úbytek folikulů a narušení hormonální rovnováhy s možným dopadem na plodnost. 
V roce 2024 několik čínských výzkumníků identifikovalo fragmenty polystyrenu a polyethylenu ve tkáních odebraných pacientkám s ovariálními cystami a adenomyózou, čímž potvrdili, že expozice nezůstává pouze na povrchu těla. V únoru 2025 evropský tým poprvé zaznamenal mikroplasty v lidské folikulární tekutině – téže tekutině, která vyživuje vajíčko před ovulací. Výsledek je varovným signálem pro reprodukční zdraví a možné mezigenerační účinky. 
Co říká věda? Nejdůležitější lékařské studie
V roce 2022 tým z Middlesex University rozložil 24 komerčních značek standardní metodou ”Syngina” (obvykle používanou k testování absorpce) a analyzoval každou vrstvu pomocí elektronové mikroskopie, FT-IR a Ramanovy spektroskopie.
Výsledek byl přímo šokující, a to i pro odborníky: polovina výrobků měla syntetická vlákna v kontaktu s poševní sliznicí a některé uvolňovaly až 17 miliard nanoplastů z jediného tamponu, když testovací roztok napodoboval pH a teplotu poševního sekretu. Tým vypočítal, že při průměrné spotřebě 11 000 tamponů za život ženy by kumulativní expozice mohla přesáhnout 90 000 miliard plastových částic – množství, které organismus ani čisticí systémy nedokážou přefiltrovat. 
Proč je toto číslo důležité? Nanoplasty (<100 nm) jsou dostatečně malé, aby prošly póry kůže, pronikly do krevního oběhu a dopravily aditiva (ftaláty, bisfenoly) přímo do orgánů. Jejich velký povrch navíc působí jako houba na perzistentní znečišťující látky, které se již vyskytují v životním prostředí, a zesiluje jejich toxicitu.
Experiment s vaginálními keratinocyty
Věděli jsme, že se mikroplasty mohou dostat na kůži, ale ne že mohou skutečně „vniknout“ do buněk pohlavního ústrojí! V červenci 2023 vystavily italské výzkumnice kultury lidských vaginálních keratinocytů částicím polyethylenu o velikosti 200 nm–9 µm. Během pouhých 48 hodin došlo k masivnímu pohlcení částic, narušení aktinového cytoskeletu a spuštění apoptózy; po 72 hodinách se hladina reaktivních forem kyslíku zdvojnásobila a geny zajišťující opravu DNA byly deregulovány.
Překvapení přinesla epigenetická analýza: i po ukončení expozice zůstala exprese metyl- a demetyltransferáz změněná, což naznačuje možné účinky v podobě zrychleného stárnutí tkáně. 
Jednoduše řečeno, pokud se na kůži vulvy během cyklu objeví mikrotrhlinky (podráždění, tření o spodní prádlo), přirozená bariéra se oslabí. Částice o velikosti virů proto mohou pronikat ještě snadněji a zhoršovat opakující se infekce nebo chronické záněty.
Mikroplasty v lidské folikulární tekutině
Nejznepokojivější studie byla zveřejněna v březnu 2025: italsko-čínské konsorcium analyzovalo folikulární tekutinu (živné prostředí, v němž dozrává vajíčko) od 19 žen podstupujících IVF.
Pomocí „Ramanovy laserové mikroskopie“ identifikovali 1 739 částic mikroplastů (21 % z celkového počtu detekovaných pevných částic), včetně polyethylenu, polypropylenu a PET o velikosti pod 10 µm. U 14 účastnic byly nalezeny polymery <5 µm, tedy o velikosti, která jim umožňuje proniknout do oolemy (membrány oocytu) u laboratorních zvířat. Výzkumníci zaznamenali nepřímou korelaci (u tohoto malého vzorku statisticky nevýznamnou) mezi hustotou mikroplastů a mírou zrání oocytů. 
I když ženy nepodstupují IVF, má tento výsledek přesto význam: folikulární tekutinu proplavuje krev vaječníků; jakákoli částice dostatečně malá na to, aby byla přítomna v krevním oběhu (ať už spolknutá, vdechnutá nebo vstřebaná přes kůži z hygienické vložky), může proniknout do stejného mikroprostředí, kde se tvoří genetický materiál budoucího dítěte.
Potvrzení mechanismů a dlouhodobých účinků
Studie „in vivo“ umožňují kontrolovanou expozici a podrobnou pitvu. Nejcitovanější práce (J Hazard Mater, 2022) podávala samicím myší po dobu 35 dní polystyren o velikosti 1 µm. Částice se hromadily ve vaječnících, snížily míru vytěsnění prvního pólového tělíska a zhoršily kvalitu vajíček. Současně se zvýšilo množství volných radikálů a poklesla hladina glutathionu. 
Novější experimenty, při nichž byly březím samicím podávány ústy nanoplasty o velikosti 70 nm, ukázaly:
• zpomalení embryonálního růstu a častější resorpce plodů;
• narušené vylučování progesteronu u matky;
• přenos částic do jater a mozku novorozených mláďat. 
Tyto výsledky naznačují kaskádový mechanismus: oxidační stres ➔ zánět vaječníků ➔ hormonální nerovnováha ➔ nekvalitní vajíčka ➔ snížená plodnost a případně mezigenerační účinky.
Souběžné důkazy z dalších reprodukčních tkání
V roce 2020 se termín „plastikenta“ dostal do lékařského žargonu poté, co byla mikroplastová částice zjištěna ve všech šesti placentách zkoumaných v italské studii. Úlomky o velikosti 5–10 µm byly zachyceny v choriových klcích – přesně v oblasti výměny živin mezi matkou a plodem. Další týmy následně potvrdily přítomnost částic ve 100 % testovaných placent, ale také v děložních tkáních odebraných pacientkám s adenomyomem a cystami na vaječnících.  
Klíčové zjištění: menstruace je v podstatě měsíční odloučení vnitřní vrstvy dělohy. Pokud se plast dostane do endometria a vaječníku, vzniká opakující se příležitost, při níž mohou úlomky do těla vstupovat nebo z něj odcházet, čímž se expozice zvyšuje.
Co to konkrétně znamená?
Pokud tampon uvolňuje byť jen 1 miliardu částic a vrstva menstruačního prádla z organické bavlny žádné, přechod na materiály s certifikací GOTS už není jen ekologickým gestem, ale vědecky podloženým krokem na ochranu plodnosti.
Příklad: žena se silnou menstruací použije 20 tamponů měsíčně. Při konzervativním odhadu 3 miliard nanočástic na tampon dosahuje měsíční expozice 60 miliard, což odpovídá množství plastu v jednorázovém kelímku rozdrceném na částice o velikosti virů.
Ekologický dopad
Každá vložka vyhozená do koše se stává odpadem, který se na vzduchu nebo na skládce rozpadá působením světla a oxidace. Déšť splachuje mikročástice do půdy a vody, kde je polykají červi a ryby, a nakonec se vracejí do potravního řetězce. Řeka Ganga každoročně odnáší přibližně 10 000 tun menstruačního odpadu do Indického oceánu (výmluvný příklad neúmyslného „exportu“ polymerů).  
Analýzy životního cyklu ukazují, že jedno balení vložek produkuje o 25 % více emisí CO₂ ekvivalentu než balení tamponů z organické bavlny a sedmkrát více než menstruační kalíšek používaný opakovaně po dobu 10 let. 
Co dělat?!
Především vybírej ověřené přírodní materiály
Hledej produkty s certifikací GOTS (Global Organic Textile Standard) nebo OEKO-TEX ® Standard 100; ty omezují obsah pesticidů, barviv a plastových zbytků. Nebělená bavlna nebo mechanicky zpracovaný bambus snižují riziko vystavení syntetickým polymerům.
Prozkoumej ekologické možnosti
Patří sem menstruační kalíšek Femieko z lékařského silikonu (jehož životnost je přibližně 10 let), opakovaně použitelné menstruační disky (najdeš je také u Femieko, jsou vhodnější pro sportovní aktivity, protože poskytují ochranu až 12 hodin) nebo opakovaně použitelné menstruační kalhotky (z vrstev merino vlny a materiálu Tencel, které lze prát na 40 °C).
Studie ukazují, že menstruační kalíšek používaný deset let může snížit uhlíkovou stopu o 94 % ve srovnání s jednorázovými vložkami. 
Přečti si informace na etiketě i o použitém lepidle!
Termoplastická lepidla mohou obsahovat ftaláty nebo bisfenoly. Pokud na obalu nejsou jasně uvedeny použité materiály a jejich původ, je důvod k obezřetnosti.
Dbej na hygienu a správnou péči při praní
Opakovaně použitelné pomůcky ihned opláchni studenou vodou a poté je vyper při mírné teplotě bez syntetické aviváže. Šetrné prací prostředky (na bázi rostlinného mýdla) omezují chemické zbytky.
Likviduj odpovědně
Pokud přesto používáš jednorázové produkty, nesplachuj je do toalety. Zabal je do papíru a vyhoď do směsného odpadu. V Rumunsku mají některé řetězce lékáren zavedené programy tříděného sběru menstruačních vložek, je ale důležité ověřit si jejich dostupnost.









